Je miniinvazivní operace, která je prováděna v šetrné celkové nebo lokální anestezii.  Artroskopie je v současné době metodou volby v diagnostice a ošetření poranění nitrokloubních struktur kolenního kloubu.  Pomocí dvou 10 mm řezů je zavedena operační kamera s kabelem přenášejícím obraz kloubu na monitor, proplach fyziologickým roztokem a speciální operační nástroje. Pro lepší přehled v kloubu se operace provádí v tzv. bezkreví. Na operovanou končetinu se umístí  pneumatická manžeta, která sníží prokrvení končetiny a zabrání tak krvácení do kloubu.

Která poranění lze artroskopií ošetřit?

Poranění menisku

Ve většině případů je poraněná část menisku odstraněna, což umožňuje časnou rehabilitaci a postupnou zátěž během 1–2 týdnů. Nevýhodou je chybění odstraněné části menisku jako dynamického stabilizátoru kolenního kloubu. Méně často je možná sutura (sešití) menisku, která nabízí lepší prognózu stran dlouhodobých následků, ale vyžaduje delší dobu chůze o berlích (2–3 měsíce), užívání léků k prevenci žilní trombózy a dlouhodobou rehabilitaci.

Poranění zkřížených vazů

Při artroskopii pro akutní úraz je poranění zkřížených vazů pouze diagnostikováno a případně ošetřeno jen v nezbytném rozsahu, což je většinou odstranění volných zbytků vazů.  V převážné většině se jedná o poranění předního zkříženého vazu. Pokud je třeba náhrada zkřížených vazů, provádí se odloženě až po odeznění akutního stavu, který trvá déle jak 6 týdnů. Tento postup má doloženě lepší výsledky.

Poranění chrupavky

Při zjištění defektu chrupavky je tento ošetřen zarovnáním okrajů defektu a navrtáním 1 mm kanálků do kosti na spodině defektu, což urychluje jeho přehojení. V indikovaných případech (dle velikosti defektu a stavu okolní chrupavky) je odebrán malý vzorek ze zdravé chrupavky, který může být využit k pozdějšímu krytí defektu auto transplantací (do defektu je vlepen bloček vlastních namnožených buněk).

Volná kloubní chrupavčitá tělíska (myšky)

Volná chrupavčitá tělesa vznikají nejčastěji po úrazech, při metabolických vadách a při degenerativních onemocněních. Mohou se vmezeřovat mezi kloubní plochy a způsobovat bloky pohybů.

Nestabilita čéšky

Nestabilita čéšky ve skloubení s kostí stehenní je většinou spojená s vrozenou asymetrií čéšky nebo špatným osovým postavením kolena.  Projevuje se tendencí čéšky vyskakovat na zevní stranu kolene a je většinou hmatné jako přeskočení při ohybu kolene. Tento stav vede k opotřebovávání chrupavky, což se následně projeví bolestmi v tomto kloubu. Tento nález je indikován k tzv. „laterálnímu releasingu“, který spočívá v protětí zevních úponů čéšky z cca 5 cm řezu na zevní straně kolene. Někdy je výkon nutno doplnit zřasením vnitřních úponů čéšky z cca 10 cm řezu na vnitřní straně kolene.

Nitrokloubní srůsty

Při nálezu vazivových srůstů v kolenním kloubu provádíme tzv. shaving, kdy pomocí speciálního přístroje tyto struktury odstraňujeme z kolenního kloubu. Tento výkon se vzhledem ke krvácení z odstraněných srůstů doplňujeme podtlakovou drenáží kolenního kloubu.

Zánět kolena (gonitida)

Při zánětlivém postižení kolena se v kloubu vytváří zkalená tekutina nebo hnis, který se odsává a vyplachuje artroskopickou technikou. Po operaci jsou do kolena zavedeny přídavné a odsavné drény, které kontinuálně vyplachují kloub.

Zvláštní okolnosti, které nastanou během operace, mohou vést k rozšíření operačního zákroku nebo změně operačního postupu, proto je nutno počítat i s touto nežádoucí komplikací.

Po výkonu je pacient převezen na dospávací jednotku (JIP – jednotka intenzivní péče), kde se zotaví pod dohledem sester a lékařů a za zhruba 2 hodiny po zákroku je odvezen na standartní lůžko, kde zůstává nadále hospitalizován dle rozsahu zákroku.  Po operaci jsou předepisovány léky proti bolesti  a nízkomolekulární hepariny (látka, která zabraňuje hluboké žilní trombóze).

Pooperační průběh

Průběh léčby je ovlivněn zejména typem zranění a zvolenou léčbou. Po diagnostické a jednoduché operační artroskopii je nutné šetření operované končetiny po dobu 1–2 týdnů chůzí o berlích se zátěží do 1/2 tělesné váhy a doba pracovní neschopnosti je cca 2–4 týdny.

Podle typu provedeného výkonu může být doba léčby delší a doplněná imobilizací v ortéze (viz výše). Stejně tak i délka rekonvalescence a rehabilitace se liší v závislosti na tíži zranění a zvolené léčbě. Dlouhodobá prognóza závisí na tíži poranění, stavu kolenního kloubu před úrazem i na celkovém zdravotním stavu. Po ošetření částečné ruptury menisku a drobného defektu chrupavky do 1 cm2 lze předpokládat zhojení bez trvalých následků. Při odstranění větší části nebo celého menisku dochází k vyššímu opotřebení chrupavky a je možný postupný úbytek chrupavky čili rozvoj artrózy kolenního kloubu. Větší defekty chrupavky než 1 cmse hojí méněcennou vazivovou chrupavkou, což se projevuje chronickými bolestmi zejména po zátěži a výpotky v kloubu. V indikovaných případech je proto prováděno překrytí těchto defektů autotransplantátem.  Přetržení zkřížených vazů (nejčastěji přední zkřížený vaz) je v závislosti na stupni nestability kolenního kloubu, celkovému zdravotním stavu a sportovních aktivitách indikováno k plánované náhradě ve druhé době.

Jedinou operační alternativou artroskopie je ošetření nitrokloubních struktur otevřeně tj. z artrotomie, která se provádí z cca z 5–10 cm řezu na přední straně kolenního kloubu s protětím úponů čéšky a kloubního pouzdra. Přístup je výrazně invazivnější, neposkytuje lepší přehled než artroskopie, zvyšuje pravděpodobnost raných komplikací a je spojen s delší imobilizací a rekonvalescencí kolenního kloubu. V některých případech (nitrokloubní zlomeniny, transplantace chrupavky apod.) je však nezbytný k náležitému provedení výkonu. Další možností je postup konzervativní. Při odmítnutí navrhované artroskopie může dojít ke zhoršení obtíží a trvalému poškození nitrokloubních struktur. Dochází zejména ke vzrůstajícímu poškozování chrupavky, jejíž změny jsou nevratné a mohou vést k rozvoji artrózy i přes dodatečný operační zásah. Následkem jsou trvalé bolesti, opakované výpotky a omezení funkce kloubu.